Návesní vesnice částečně s traťovou a úsekovou plužinou rozložená v nivě Bobřího potoka na rozhraní Dubské pahorkatiny a Českého středohoří. Poprvé je zmiňována roku 1197. K jejímu rozvoji došlo zejména po roce 1655, kdy se stala sídlem statku nově založeného litoměřického biskupství. Během 19. století se postupně proměnila většina usedlostí ze spalných na zděné. Podoba její zástavby je dodnes poznamenána odchodem původního německého obyvatelstva po roce 1945.