Obec s řídkou rozptýlenou zástavbou leží v západní části Krušných hor a hraničí se Saskem. Původně hornická osada se po zrušení dolů proměnila v manufakturní průmyslovou obec. V zástavbě převažují typizované cihelné domy s dřevěným a eternitovým obkladem. Pro svoji výhodnou polohu je již od počátku 20. století vyhledávaným turistickým centrem.

Lesní lánová ves se nachází v podhůří Jizerských hor. Její původní zástavba náležela převážně k typu tzv. krkonošského domu či domu severovýchodních Čech. Díky překotnému rozvoji obce, spojenému s nástupem textilního a sklářského průmyslu v druhé polovině 19. století, vymizela větší část někdejších roubených domů (se zděnými komorami a chlévy). Prosperující vesnice si však stále udržuje znaky venkovského urbanismu, byť postupně zahušťovaného novostavbami.

Návesní ves s traťovou plužinou se rozkládá v mělké proláklině Sulovického potoka v úrodné, rovinaté a bezlesé krajině mezi Prahou a Kladnem. V minulosti poměrně bohatá obec disponovala rozlehlou obdélnou návsí, jež byla v průběhu historie zaplněna domkářskou zástavbou. Ta se pak v druhé polovině 19. a na počátku 20. století postupně rozšířila i na jihozápad obce.

Malá vesnice byla nově vysazena kolem poloviny 18. století a dosud ji charakterizuje pozoruhodně pravidelná uliční dispozice. Zejména domkářskou výstavbou se do urbanismu vsi promítla existence velké židovské komunity, početně dokonce převyšující křesťanské obyvatelstvo. Obec byla zemědělským a obchodním centrem miniaturního panství, dnes je vyhledávanou rekreační lokalitou.

Velká lánová vesnice křivoklátského typu si i přes rozsáhlé úpravy a zahuštění zástavby dodnes udržela původní středověkou dispozici. Obec měla zemědělský charakter, ve 20. století se zde objevily menší výrobní podniky a poměrná blízkost velkých průmyslových center (Beroun, Kladno, nakonec i Prahy) nezpůsobila odliv obyvatelstva. Na katastru obce, v osadě Podkozí se nacházejí chatařské kolonie.

Návesní ves v oblasti Horního slezska položená západně od Opavy. Původně zemědělská obec sestávající ze dvou nepravidelných řad dřevěných selských statků svírajících vřetenovou náves. Agrární charakter si udržela dodnes, od 80. let 20. století přibývá obytných domů bez provázané hospodářské funkce.

Dvojice návesních vsí, administrativně sloučených v roce 1960. Původně zemědělský charakter obou obcí zůstal zachován takřka do poloviny 20. století, kdy začala u jednotlivých domů s ohledem na proměnu hospodaření převládat obytná funkce nad užitkovou. Ta hraje dominantní úlohu i v současnosti.

Původně pozdně středověká shluková ves, nacházející se na úpatí jižních výběžků Vizovické vrchoviny. Z dochovaných záznamů se vývoj vsi jeví v 19. a 20. století jako pozvolný, bez výraznějších zásahů do hlavních linií urbanistické struktury. Svůj zemědělský charakter si ves podržela i v první polovině 20. století, narušen byl až v druhé polovině 20. století, kdy ve vsi mimo jiné postupně zanikly obytné stavby karpatského typu.

Někdejší lánová vesnice křivoklátského typu byla čistě zemědělskou obcí, ležící mimo hlavní komunikace a od 17. století s německy mluvícím obyvatelstvem. Odsun německých usedlíků po roce 1945 a odchod lidí za zaměstnáním mimo zemědělství způsobily znatelné vylidnění obce, přesto zde nedošlo k tak rozsáhlým demolicím původní zástavby jako v jiných sudetoněmeckých vesnicích a v současnosti se dokonce objevují i novostavby.

Původně shluková ves na úpatí Železných hor vznikla pravděpodobně postupným růstem v blízkosti kostela a tvrze. Během 19. století se obec příliš nerozvíjela, stavební ruch nastal až na počátku 20. století, kdy byly postupně upravovány starší usedlosti nebo budovány nové domy v duchu modernistických tendencí. Druhá polovina 20. století předchozí výstavbu až na výjimky v podstatě zakonzervovala.

Malá ves na západní straně Českomoravské vysočiny. Její tvar se typově blíží okrouhlici starých českých osad. Usedlosti mají zpravidla uzavřený dvůr se staveními vycházejícími z tzv. horáckého typu. Obec má zemědělský charakter s rekreační menšinou.

Lánová vesnice shlukového typu vyrostla kolem panského sídla nedaleko od kostela v zaniklé osadě Prusiny. Přestože se jednalo původně o agrární ves, nedošlo v novější době k výraznému poklesu obyvatelstva. Ovlivnila to možnost práce v kamenolomech a později s rozvojem dopravy také v blízkém průmyslovém centru – Plzni. Jednotlivé stavby této urbanisticky zajímavé obce jsou dnes vesměs nově upraveny a historický vzhled si udržují jen některé hospodářské objekty.

Návesní silnicovka v mělké proláklině jihozápadně od Olomouce. Původně zemědělská obec, tvořená trojkřídlými hospodářskými usedlostmi, nebyla, přes blízkost velké městské aglomerace, výrazněji zasažena industrializací. Až po polovině 20. století převládla v charakteru zástavby obytná a rekreační funkce.

Původně lánová radiální ves, jejíž náves byla dříve vymezena dvěma řadami domů. Vnější okruh tvořily největší statky s vybíhajícími lány, vnitřní kruh menší usedlosti. V minulosti byla obec významným tržním a zemědělským centrem panství Teplá. Po druhé polovině 19. století prošla většina budov adaptací a přestavbou na zcela či částečně zděné objekty. Podobu vesnice poznamenal hromadný odsun německého obyvatelstva po roce 1945.

Lánová vesnice původně s čtvercovou návsí, dnes vesnice shlukového (hybridního) typu, se rozvíjela kolem tří ohnisek, postupně spojených do zajímavého nepravidelného celku. Vzhledem ke své poloze stranou hlavních komunikací a železnice se obec orientovala na zemědělskou výrobu. Současnou podobu zástavby určily úpravy z druhé poloviny 20. století, vzácně se dochovaly detaily fasád z období 1. republiky.

Ves leží v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. V minulosti hamerská a železářská obec s volně usazenými stavbami horáckých chalup, jejíž obyvatelé se od poslední třetiny 19. století zaměřili na zemědělství a domácí výrobu. Od konce 20. století se do vsi vrací průmysl.

Obec se nachází v západním podhůří Krkonoš, v stoupajícím údolí Ponikelského potoka. Zástavba této lesní lánové vsi byla původně rozptýlená, postupně však docházelo k jejímu zahušťování, a to zejména od druhé poloviny 19. století v závislosti na razantně se rozvíjejícím průmyslu. Vedle (či na místě) starších roubených objektů typu tzv. krkonošského domu se tak postupně objevily zděné domy s klasicizujícími, historizujícími či secesními prvky.

Lánová, místy až dvorcová ves v podhůří Beskyd. Blízkost průmyslového Třince a rozvoj železnice sice vedly zejména v první třetině 20. století k zahušťování osídlení domkářskou zástavbou, velké urbanistické změny ale nepřinesly. Původní roubené objekty ovšem vymizely a dnes převládají novodobé rodinné domy. Obec oživují rekreační areály.

Ves založená zřejmě jako návesní s traťovou plužinou se rozkládá na úrodné plošině na úpatí Českého středohoří. Během 19. a 20. století se plošně příliš nerozrůstala, usedlosti byly zejména na přelomu uvedených století jen přestavovány ze spalných na zděné a upravovány. Po odsunu původních německých usedlíků po roce 1945 noví majitelé jednotlivé stavby pouze udržovali a mnohé z nich si tak dodnes uchovaly podobu vzniklou před více než sto lety.

Lánová ves ve východní části masivu Králického Sněžníku představuje typickou podhorskou obec příhraničního regionu s původně převažující orientací na zemědělství a práci v lesích, která se v průběhu 20. století proměnila v jedno z lokálních rekreačních center.

Návesní vesnice částečně s traťovou a úsekovou plužinou rozložená v nivě Bobřího potoka na rozhraní Dubské pahorkatiny a Českého středohoří. Poprvé je zmiňována roku 1197. K jejímu rozvoji došlo zejména po roce 1655, kdy se stala sídlem statku nově založeného litoměřického biskupství. Během 19. století se postupně proměnila většina usedlostí ze spalných na zděné. Podoba její zástavby je dodnes poznamenána odchodem původního německého obyvatelstva po roce 1945.

Původně návesní lánové vsi, které prosperovaly v 19. století díky pěstování cukrové řepy na Kroměřížsku. Vlivem industrializace se měnila celková podoba obcí i dispozice cihlových usedlostí. Vývoj zastavila násilná poválečná kolektivizace a další změny v zemědělské politice. V současnosti se jednotlivé domy přestavují a obce se tím částečně modifikují.

Lánová ves původně zřejmě lineárního typu s rozlehlou polygonální návsí leží na hranici pardubického a chrudimského okresu, v blízkosti větší obce Úhřetice, známé svou cihlářskou výrobou. V průběhu druhé poloviny 19. století byly postupně dřevěné domy nahrazeny cihelnými objekty. Přestože období kolektivizace zanechalo velké statky v destruktivním stavu, obec si do dnešních dní uchovala svůj dřívější zemědělský charakter.

Návesní lánová vesnice poměrně pravidelné dispozice, vznikající kolem středověkého kostela. Zemědělská obec bez spojení se železnicí, prakticky nedotčená industrializací, jejíž budovy si uchovaly architektonické prvky z první poloviny 19. století. Dnešní celkovou tvář obce však určila především stavební činnost na konci 19. a v první polovině 20. století.

Původně lesní lánová a později také pasekářská ves v podhůří Beskyd s dřevěnou zástavbou karpatského typu zasažená jen částečně industrializací. Během 20. století se změnila v lokalitu s obytnými domy již nezemědělského a rekreačního charakteru.

Drobná podkrušnohorská vesnice návesního typu s úsekovou plužinou se nachází v oblasti Mostecké pánve. Těžba hnědého uhlí přispěla v době od sedmdesátých let 19. století do 2. světové války k rozvoji obce, poté ji však počala výrazně ohrožovat. K likvidaci vsi nakonec nedošlo a ta si dodnes udržela relativně celistvé historické jádro se zástavbou vzniklou převážně během druhé poloviny 19. století a zahrnující architektonicky cenné objekty.